Jedna košile a zateplené kalhoty. Přesně to si Petra schovala po svém tátovi. Dobře, nebylo to samozřejmě dámské oblečení, ale ona ho stejně měla ve svém šatníku. I když už hodně dlouho na světě nebyl, ona nutně potřebovala mít u sebe něco, co dříve patřilo jemu. Byla prostě ráda, že alespoň malá část něčeho takového, může být u ní. Jakoby maličkatý kousek jejího táty, byl stále s ní. V jejím srdci byl ale úplně celý. Strašně jí stále chybí.

Popelka Popelkou nebyla

Do školy nosila nevýrazné kalhoty a košile, jakoby je vyhrabala z doby dávno minulé. Musela se cítit hodně jinak, oproti ostatním. To si alespoň všechny holky myslely. Když ale jednou, pod záminkou úkolu, navštívila jedna z nich její domov, její pokoj, nestačila se divit. Doma měla všechno maximálně moderní a suprové. I její oblečení neodpovídalo tomu, co nosila do školy. Nikdy nám neřekla proč to tak je, bylo to pro nás všechny velké tajemství.